Dlouho jsem se bránila psát sem svůj příběh - podobný těm, které znáte odjinud... (v postýlce plakalo dítě, druhé dítě jsem držela na ruce, třetí mi plakalo u nohy a já s úsměvem vařila džem mému manželovi a v tu chvíli mě napadlo, že budu podnikat...). Říkala jsem si a říkám si to stále, že mé osobní životní peripetie nemají nic společného s kvalitou mých džemů a pokud je chce někdo kupovat, nemusí vědět nic o bolestech mé duše. Když tu náhle - po dvou úspěšných letech vaření - jsem změnila názor... Napíšu Vám příběh, jak jste málem o mé výrobky přišli. Ve jménu ochrany spotřebitele, byl málem spotřebitel ochráněn zcela - před mými džemy a to z důvodů čistě administrativních a rozhodně ne kvůli kvalitě džemů samotných.
Ozvala se mi státní instituce č.1, že mě kontrolují na udání, protože mám špatně etiketu - chybí mi tam jeden údaj o množství cukru . Byla jsem ochotna svou chybu uznat a samozřejmě napravit - dokonce jsem měla nově koupený přístroj, abych údaj správně měřila a uváděla, tak jak mám. Bohužel tím to nekončilo, ale jen začínalo. Kontrola zjistila, že jsem nebyla u státní instituce č. 1 registrovaná. Marně jsem vysvětlovala, že jsem byla registrovaná u státní institice č. 2 a že dvojka mi tvrdila, že pod jedničku nepatřím a že stačí, že o mně ví dvojka. Jednička trvá na svém a to, že jsem měla jít za nimi. Dvojka mi přiznala, že s jedničkou vede válku a že si úmyslně neříkají co mají... takže mám druhý problém. A když už někdo udělá dvě chyby, to už se neodpouští jen tak... Jednička má rok čas na to, aby mi řekla, kolik mě tyhle dvě chyby budou stát... ale tím to ještě nekončí...
Myslela jsem, ok, zaregistruju se i u jedničky, ať jsou úředníci spokojení, doplním cukr a jedeme dál, ale ouha... Na množsví cukru závisí další informace na etiketě a do toho mluví řada předpisů, vyhlášek a zákonů. Tak jsem vše začala studovat a narazila na tolik potíží, nejasností (za které můžete být pokutováni), že jsem zvažovala ukončení mé činnosti a to dost vážně. Jednala jsem s těmi nejvyššími institucemi v této zemi, diskutovala i s Ministerstvem zemědělství (a to nejednou) a nakonec jsem spolu se svou rodinou dospěla k rozhodnutí, že půjdeme dál - jen už nebudu vyrábět džemy, ale ZAVAŘENINY. Měla jsem totiž dvě možná řešení, jak vyrábět dál a nemuset se bát, že mi hrozí kvůli etiketě pokuta kdykoliv....
1. - vařit džemy s dvojnásobným množstvím cukru než doposud a světe div se - ten džem by se pak dle zákona jmenoval Džem výběrový - méně sladký :-)
2. - vařit dál, to co vařím, ale nesmí se to jmenovat džem a tak jsme dlouho vymýšleli, až jsme rozhodli, že to budou ZAVAŘENINY
Pro Vás, mé zákazníky, se nic nemění - jen ten název. Kvalita zůstane stejná, ale já vyhovím zákonům v plné míře. Jestli máte pocit, že píšu pohádku z Kocourkova, tak bohužel ne...
Víte, já jsem účetní a můj rozsah účetních činností není nijak malý a tato činnost mě živí. A proto, abych se z toho nezbláznila, začala jsem podnikat i v jiné oblasti a vařit džemy pro radost. Pro radost mou a hlavně Vaši. Totiž Vaše slova uznání a úsměv na tváři, když ochutnáte mé džemy - to je nádhera. A i kdybych daňové přiznání vymalovala barvičkama a doplnila obrázky, nikdo mi za ně s radostí nepoděkuje :-).
Džemy - dnes už zavařeniny - mi dodávají sílu a dobíjejí baterky a protože jsou pro mne radostí a ne zdrojem obživy, vařím je v takovém množství, které zvládám s radostí a v té nejvyšší kvalitě, tak aby nebyly rutinou, ale tím, co člověk i po letech dělá rád a s láskou. Nechci zaplavit trh, nemám v plánu mít fabriku, jen chci dělat radost sobě i Vám, tak mi prosím držte palce a já se pokusím vydržet i nápor zákonů a státních úředníků, kteří nám to podnikání moc neulehčují.